Les Aokigahara
Obecně
Les Aokigahara leží na severozápadním úpatí hory Fudži v Japonsku.
Les má historickou spojitost s různými démony z mytologie Japonska a je velmi oblíbeným cílem sebevrahů. V roce 2002 bylo zaznamenáno 78 sebevražd, což toto místo činí druhým místem s největším počtem sebevražd hned po Golden Gate Bridge v Kalifornii. Od roku 1970 každoročně les pročesává speciální jednotka hledající těla sebevrahů. Těla pak tito lidé z řad dobrovolníků pomohou i pohřbít.
Místo si tím vysloužilo přezdívku "les sebevrahů". Stala se z něj turistická atrakce, do níž lidé nanosili kostry uhynulých zvířat či panenky bez hlav a další předměty, které mají nahánět návštěvníkům hrůzu. Nejvíce mrtvých tradičně bývá v březnu v období podávání přiznání.
Historie
Do roku 1960 se jednalo jen o obyčejný les. V tomto roce byl totiž vydán román napsaný spisovatel Seicho Matsumoto, v němž popisuje, jak lidé na toto místo odcházejí zemřít. Tento román právě nastartoval vlnu sebevražedných pokusů na tomto místě, kterým se úřady snažily zabránit, nicméně odlehlý les o rozloze asi 35 km² nebyly schopny policejní složky účinně hlídat. Proto jim na přístupových cestách pomáhají speciální hlídky a všude v lese visí cedule povzbuzující k životu a telefonní čísla na psychology.
Les se kvůli těmto skutečnostem celosvětově proslavil, jeho slávu ještě prohloubil geolog Azusa Hayano, který o něm natočil krátký film s názvem Aokigahara - les sebevrahů.
Sebevraždy
Les Aokigahara je po mostě Golden Gate druhým nejoblíbenějším místem sebevrahů. Statistiky se liší, ale do roku 1988. Ročně se pak zaznamenáno kolem třiceti sebevražd.
V roce 2003 zde bylo nalezeno 105 mrtvých těl a byl tak překonán rekord sedmdesáti osmi těl za rok v roce 2002. V roce 2010 se zde pokusilo o sebevraždu přibližně 200 lidí, z čehož 50 lidí sebevraždu skutečně spáchalo. V roce 1990 zde bylo nalezeno 102 obětí. Sebevražd přibývá v březnu, v době daňových přiznání. Od roku 2011 je nejčastějším způsobem sebevraždy oběšení nebo spolykání prášků. V posledních letech místní úřady přestaly zveřejňovat statistiky a čísla, aby tak lesu snížily spojitost se sebevraždami.
Vysoká míra sebevražd vedla úřady k tomu, aby ke vstupu do lesa umístily ceduli, která lidi vyzývá, aby vyhledali odbornou pomoc.
Roční hledání těl jsou prováděna policií, dobrovolníky a novináři od roku 1970.
Říká se, že za popularitu les vděčí románu Kuroi Jukai (Black Sea of Trees) od spisovatele Seichō Matsumoto z roku 1960. Nicméně historie lesa Aokigahara předchází vydání románu a místo bylo se smrtí spojováno už dávno předtím.
věci z lesa co nalezla hlídka